V sobotu nás čekal školou organizovaný výlet do Soulu. Na orientačních dnech jsme byli rozděleni do čtyř skupin nazvaných podle písmen z názvu školy A-J-O-U - já jsem v J-teamu. Každou skupinku má na starosti 5-6 členů AGA, což je skupina korejských studentů, která se stará o exchange studenty - pro všechny je to velká čest, že byli vybráni a mohou tak poznávat jiné kultury a zlepšovat se v angličtině (se mnou se teda zlepší :-) ). Na výlet do Soulu s námi nejeli všichni - starali se o nás jen Teddy, Ssun a Yun Ji (první je kluk, zbylé dvě sou holky - pozn.red.).
Sraz byl v devět před Yulgok hall a poněvadž zdůrazňovali, že máme být dochvilní a je to přes půl kampusu, vyrazil jsem o 15 minut dřív. Po pár minutách paniky, že mi už všichni ujeli mi došlo, že sem tam zdaleka první, takže jsem na všechny hezky počkal a mohlo se vyrazit - jelo se hromadně objednanými autobusy přímo do Soulu. Cesta trvala asi hoďku, ale celkem utekla díky komunikaci s Johannesem - Němcem studujícím v Rakousku, jehož táta má v Budějovicích (vidíte - v Budějovicích, by chtěl žít každý ;) ) firmu na pivní tácky, takže má k Čechám celkem blízký vztah.
Poněvadž jsme měli navštívit čtyři památky, tak se každá skupina vydala jiným směrem. Nás jako první čekala návštěva tradiční korejské vesničky, což bylo pár starých domečků s nádvoříčkem utopeným mezi různými novějšími a staršími baráky. Člověk si tam mohl za 1000 wonů uplést vlastní "lopatičku" pro štěstí, nebo vyzkoušet kaligrafii čínských znaků. Já jsem se zúčastnil jen jako divák a když jsem na cestě pryč chtěl ochutnat korejský čaj, odchytla si mě jedna korejka v hanboku (což je jejich tradiční kroj, něco jako Japonské kimono) že jestli mě může pozvat na čaj. Tak jsem tenhle ceremoniál podstoupil ještě s jednou starší japonskou turistkou - pozvala si nás do takového altánku, usadila na polštářek a servírovala čaj. Všechno to bylo hrozně tradiční a dobové, takže ten rituál trval strašně dlouho - než ohřála skleničky, vylouhovala čaj, donesla nám to, usadila se.. no prostě hodiny.. Mezitím dorazili ostatní studenti a začali si mě fotit a rozesmívat, takže bylo o zábavu postaráno. Nakonec jsme ochutnali zákusek z rýžového těsta a dýně - aspoň že k tomu byly dřevěné hůlky a nepovedl se mi trapas s těmi kovovými kluzkými monstry co jinak používají všude.
Další zastávkou byl královský palác Kjongbokkung. Cestou k němu jsme si ale prošli krásnou čtvrtí plnou starých domečků a stavili se na oběd - v restauraci jsme seděli na zemi a měli celkem hustou nudlovou polévku se zeleninou a dvěma kousky hovězí (sláva aspoň za nějaké maso). Ta malá zapadlá restaurace musela být asi hodně oblíbená, protože při odchodu čekala před vchodem asi deseti metrová fronta. Královský palác Kjongbokkung byl postaven roku 1394 a jedná se o rozlehlý komplex budov, chrámů a parků. Všechny budovy vypadají vesměs stejně, jen ty hlavní jsou otevřené a můžete vidět jejich výzdobu, vázy, trůn, obrazy.. V jedné menší budově se můžete nechat zdarma navléct do tradičních oděvů, ale čekací doba byla asi 50 minut a tolik času jsme neměli. Tak jsme se aspoň vyfotili s figurínami, do kterých se strčí hlava.
Buddhystický chrám Jogyesa je památka, jak jinak než zastrčená v centru a obklopena moderní zástavbou. V současné době prochází nejspíš rekonstrukcí, nebo kolem ní bylo prostě jen hodně nepořádku. Je to krásný chrám, kde do dnes uvnitř probíhají modlitby a několikrát denně se bije na velký zvon, buben (symbol pozemního života), draka/rybu (symbol vodního života) a zavěšený kovový plát (symbol života ve vzduchu). Uvnitř chrámu jsou tři krásné zlaté obří sochy Buddhy a venku stojí vysoká pagoda (tělo Buddhy) obklopena lístečky s přáními - také jsem si tam jedno napsal, takže když budete hledat, objevíte i něco česky ;)
Poslední zastávkou byla dlouhá a příšerně rušná ulička, plná obchůdků a stánků s jídlem. Prodávali se hlavně turistické předměty a suvenýry - nic zajímavého - prostě takové ty turistické blbosti jako máte kolem staromáku, jen v korejském podání. Jídlo už bylo o něčem jiném - to si kupovali hlavně místní, protože jste tam mimo jiné mohli narazit na takové dobroty, jako jsou například pečené motýlí larvy.
Zastavili jsme se ještě na večeři - asi nejznámější korejské jídlo zvané Bibimbap - miska rýže, do které si naházíte ze společného talíře nejrůznější zeleninu, řasy a větvičky, zalijete olejem a zakápnete (samozřejmě megapálivou) červenou omáčkou. Musím říct, že tohle bylo jedno z prvních jídel, co mi opravdu chutnalo - na druhou stranu jednou týdně nebo měsíčně by bylo tak akorát. Já prostě potřebuju flák masa :'( Zajímavostí restaurace byly ještě smíšené toalety - prostě dvě mušle a jedna kabinka pro všechny. Na metro jsme šli betonovým korytem malého potůčku - celkem hezké barevně osvětlené místo s kameny jako přechodem na druhou stranu, velmi oblíbené páry pro romantické procházky.
Pár lidí ještě zůstalo v Soulu, prý nějaké nákupy a pařby - já už byl po celém dni tak unavený a uchozený, že sem uvítal cestu domů. Ta trvala skoro dvě hodiny, takže fakt zábava - nejdřív metrem s jedním přestupem do našeho Suwonu, poté autobusem po městském okruhu, na kterém byla v sobotu večer zácpa, takže klasický styl řidičů korejských autobusů - brzda/plyn. Cestou na kolej si ještě v malém krámku koupit něco dobrého na zub a na snídani a mohl jsem spokojeně padnout do postele.
Sraz byl v devět před Yulgok hall a poněvadž zdůrazňovali, že máme být dochvilní a je to přes půl kampusu, vyrazil jsem o 15 minut dřív. Po pár minutách paniky, že mi už všichni ujeli mi došlo, že sem tam zdaleka první, takže jsem na všechny hezky počkal a mohlo se vyrazit - jelo se hromadně objednanými autobusy přímo do Soulu. Cesta trvala asi hoďku, ale celkem utekla díky komunikaci s Johannesem - Němcem studujícím v Rakousku, jehož táta má v Budějovicích (vidíte - v Budějovicích, by chtěl žít každý ;) ) firmu na pivní tácky, takže má k Čechám celkem blízký vztah.
Poněvadž jsme měli navštívit čtyři památky, tak se každá skupina vydala jiným směrem. Nás jako první čekala návštěva tradiční korejské vesničky, což bylo pár starých domečků s nádvoříčkem utopeným mezi různými novějšími a staršími baráky. Člověk si tam mohl za 1000 wonů uplést vlastní "lopatičku" pro štěstí, nebo vyzkoušet kaligrafii čínských znaků. Já jsem se zúčastnil jen jako divák a když jsem na cestě pryč chtěl ochutnat korejský čaj, odchytla si mě jedna korejka v hanboku (což je jejich tradiční kroj, něco jako Japonské kimono) že jestli mě může pozvat na čaj. Tak jsem tenhle ceremoniál podstoupil ještě s jednou starší japonskou turistkou - pozvala si nás do takového altánku, usadila na polštářek a servírovala čaj. Všechno to bylo hrozně tradiční a dobové, takže ten rituál trval strašně dlouho - než ohřála skleničky, vylouhovala čaj, donesla nám to, usadila se.. no prostě hodiny.. Mezitím dorazili ostatní studenti a začali si mě fotit a rozesmívat, takže bylo o zábavu postaráno. Nakonec jsme ochutnali zákusek z rýžového těsta a dýně - aspoň že k tomu byly dřevěné hůlky a nepovedl se mi trapas s těmi kovovými kluzkými monstry co jinak používají všude.
Další zastávkou byl královský palác Kjongbokkung. Cestou k němu jsme si ale prošli krásnou čtvrtí plnou starých domečků a stavili se na oběd - v restauraci jsme seděli na zemi a měli celkem hustou nudlovou polévku se zeleninou a dvěma kousky hovězí (sláva aspoň za nějaké maso). Ta malá zapadlá restaurace musela být asi hodně oblíbená, protože při odchodu čekala před vchodem asi deseti metrová fronta. Královský palác Kjongbokkung byl postaven roku 1394 a jedná se o rozlehlý komplex budov, chrámů a parků. Všechny budovy vypadají vesměs stejně, jen ty hlavní jsou otevřené a můžete vidět jejich výzdobu, vázy, trůn, obrazy.. V jedné menší budově se můžete nechat zdarma navléct do tradičních oděvů, ale čekací doba byla asi 50 minut a tolik času jsme neměli. Tak jsme se aspoň vyfotili s figurínami, do kterých se strčí hlava.Buddhystický chrám Jogyesa je památka, jak jinak než zastrčená v centru a obklopena moderní zástavbou. V současné době prochází nejspíš rekonstrukcí, nebo kolem ní bylo prostě jen hodně nepořádku. Je to krásný chrám, kde do dnes uvnitř probíhají modlitby a několikrát denně se bije na velký zvon, buben (symbol pozemního života), draka/rybu (symbol vodního života) a zavěšený kovový plát (symbol života ve vzduchu). Uvnitř chrámu jsou tři krásné zlaté obří sochy Buddhy a venku stojí vysoká pagoda (tělo Buddhy) obklopena lístečky s přáními - také jsem si tam jedno napsal, takže když budete hledat, objevíte i něco česky ;)
Poslední zastávkou byla dlouhá a příšerně rušná ulička, plná obchůdků a stánků s jídlem. Prodávali se hlavně turistické předměty a suvenýry - nic zajímavého - prostě takové ty turistické blbosti jako máte kolem staromáku, jen v korejském podání. Jídlo už bylo o něčem jiném - to si kupovali hlavně místní, protože jste tam mimo jiné mohli narazit na takové dobroty, jako jsou například pečené motýlí larvy.
Zastavili jsme se ještě na večeři - asi nejznámější korejské jídlo zvané Bibimbap - miska rýže, do které si naházíte ze společného talíře nejrůznější zeleninu, řasy a větvičky, zalijete olejem a zakápnete (samozřejmě megapálivou) červenou omáčkou. Musím říct, že tohle bylo jedno z prvních jídel, co mi opravdu chutnalo - na druhou stranu jednou týdně nebo měsíčně by bylo tak akorát. Já prostě potřebuju flák masa :'( Zajímavostí restaurace byly ještě smíšené toalety - prostě dvě mušle a jedna kabinka pro všechny. Na metro jsme šli betonovým korytem malého potůčku - celkem hezké barevně osvětlené místo s kameny jako přechodem na druhou stranu, velmi oblíbené páry pro romantické procházky.
Pár lidí ještě zůstalo v Soulu, prý nějaké nákupy a pařby - já už byl po celém dni tak unavený a uchozený, že sem uvítal cestu domů. Ta trvala skoro dvě hodiny, takže fakt zábava - nejdřív metrem s jedním přestupem do našeho Suwonu, poté autobusem po městském okruhu, na kterém byla v sobotu večer zácpa, takže klasický styl řidičů korejských autobusů - brzda/plyn. Cestou na kolej si ještě v malém krámku koupit něco dobrého na zub a na snídani a mohl jsem spokojeně padnout do postele.
tam jsme byli taky :)
OdpovědětVymazatmoc pekne pocteni ivane!