Školní výlet do Kjongdžu

O víkendu proběhla další z akcí pro zahraniční studenty, kterou pořádala universita. Účelem byla návštěva města Kjongdžu a jeho okolí na jihovýchodě země. Toto starobylé město je čtvrté nejstarší na světě a bylo mezi lety 57 př.n.l. - 935 n. l. hlavním městem říše Sila, která v sedmém století sjednotila Koreu. Už na začátku musím zmínit, že výlet to byl zajímavý a v podstatě zadarmo - za cenu 30 000 wonů (asi 500,- Kč) jsme měli kompletní dopravu, ubytování v opravdu pěkném hotelu, vstupy do všech objektů, dva obědy, snídani a party s občerstvením a pitím (alko i nealko) zdarma. Prostě paráda, kterou by byla škoda nevyužít.

Odjezd byl v sobotu v 8 hodin ráno (což mimochodem znamenalo vstávání nejdříve za poslední měsíc :-D), ale díky "dochvilnému" Francouzovi Jeromovi jsme odjížděli až po půl deváté. Cesta měla trvat asi čtyři hodiny, tak se rozhodli nás nejdřív zabavit hudbou - mocně dunící korejské taneční hity (pro některé čtenáře bude výstižnější pojem "techno" jak to nazvali i někteří studenti, ostatní trochu více hudby znalí se prosím nestřílejte :-) ) byly po pár minutách k nepřežití a na jejich přehlušení bohužel zdaleka nestačila sluchátka a maximální hlasitost mého telefonu. Tak nám po první zastávce a pár stížnostech byl na zbytek cesty puštěn (stejně hlasitě) film Avatar - na malé televizi z asi 10 metrů velmi efektní :-), ale nakonec se mi celkem dařilo pospávat a cesta tak rychle utekla. Na druhé zastávce jsme si dali oběd (nudle za ceny v podstatě stejné jako v restauraci) a mohli se pokochat pěknými skalistými vršky, které sice nejsou nijak vysoké, ale východní část země je jimi doslova posetá. Jinak odpočívadlo na Korejské dálnici se skládá z poměrně dlouhého komplexu několika restaurací, obchůdku a stánků s občerstvením a suvenýry a čerpací stanice, která už ale v sobě žádnou samoobsluhu nemá, jako to známe z Evropy (mimochodem tu jsem neviděl ani na žádné jiné pumpě kdekoli po cestě, vždy jen prázdná místnost s pokladnou). Ještě jeden poznatek od kamarádů - prý se tam nikde nedá koupit alkohol.

Po další hodince jsme dorazili do hotelu, kde jsme se ale ještě nemohli ubytovat, protože se zrovna v okolí běžel maraton a hotel po nich trochu nestíhal připravovat pokoje, takže jsme si jen odložili batožinu a jeli k jeskynnímu chrámu Sokkuram. Ten se nachází v areálu na vrcholku pohoří, takže naše tři autobusy musely stoupat celkem dlouhými serpentinami, které mimochodem na většině trasy neměli svodidla :-). Poněvadž je to celkem vysoko, na svazích se ještě držely drobné zbytky sněhu a hliněná cestička k chrámu byla celkem blátivá. Samotný jeskynní chrám teda není až tak jeskynní - budova vypadá stejně jako všechny ostatní Korejské chrámy, jen je tak napůl zasazena do skály a uvnitř je za sklem velká kamenná socha Buddhy.

Další naší zastávkou byl klášter Pulguksa, který je stejně jako Sokkuram na seznamu UNESCO. Klášter prý kdysi čítal na dvě stě dřevěných budov vystavěných na kamenných terasách, ale poté co ho na konci 16. století srovnali se zemí přátelé Japonci, byl postupně obnovován až do dnešní podoby zahrady, několika budov, jezírek, mostů a pagod. Místo to bylo sice zajímavé, ale musím říct, že pokud už jste nějaký ten Korejský Buddhistický chrám viděli, ostatní budou vypadat úplně stejně - dřevěné stavby v podobných barvách, stejné střechy, skoro stejné interiéry se stejnými vázami, sochami a obrazy.. Takže se není čemu divit, že už se většina lidí těšila na večeři, která byla ve velké restauraci a připraveno pro nás bylo Bulgogi. To jsou tenké plátky hovězí svíčkové se zeleninou, které se před vámi během chvilky uvaří v míse a vy si poté nabíráte jak je libo (samozřejmě s přílohou rýží). Po večeři jsme se ještě nechystali do hotelu, ale do posledního místa sobotního programu - jezírko Anapdži - v noci je to opravdu nádherné místo, krásně osvětlené a kdyby nebylo kolem nuly a nebylo tam tolik lidí je úplně ideální k romantickým procházkám, s posezením v trávě, ... ;-) Více se o tomto místě asi nedá napsat, to chce vidět, nebo se aspoň můžete kochat na fotkách.

Na hotelu jsme se ubytovali a před večerní party si chvíli odpočinuli na pokoji - nejvíce u dvou televizních programů, na kterých běželo komentované utkání v počítačové hře Starcraft - strategii, která je sice už 12 let stará, ale v Korei pořád neuvěřitelně oblíbená. Večerní program byl v dlouhém sále, se stoly plnými občerstvení a pitiva, takže to vypadalo na celkem slibný večer. Na začátku popřáli studentům, kteří mají v březnu narozeniny (což jsem mimochodem i já :-), zazpívali hromadně Happy birthday a dali malý dortík. Jo, zajímavost - z pěti lidí, co jsme měli narozeniny, jsme se čtyři narodili shodně 29. 3. - malá náhodička :-D. Poté přišla na řadu Talent Show, kde se měli presentovat studenti, kteří uměli něco zajímavého, takže jsme se bavili tancem, zpěvem, breakdancem, hrou na saxofon a krátkou vtipnou scénkou, kterou si pro nás připravili Finové. Zbylý průběh večera už vám asi nebudu popisovat - ne, že bych si ho nepamatoval, ale prostě se pilo, tancovalo, povídalo atd..

Ráno bylo pro některé příjemnější, pro jiné méně, ale nedalo se nic dělat, v devět museli být všichni nastoupeni dole v hale a připraveni odjet za poslední památkou. Tou byl komplex královských hrobek, kde všechny hrobky jsou oblé travnaté kopečky, tak 10 m vysoké, které vypadají jako obydlí hobitů z pána prstenů, až na to, že nemají žádná okna ani dveře :-) Jediná veřejnosti zpřístupněna je Čomnačonga, zvaná Hrobka létajícího koně. Uvnitř jsou po stranách archeologické nálezy, (například zlatá koruna, pás, ...) a uprostřed hrob panovníka s jeho pozůstatky. V zahradě nás jen potěšil závan jara, kdy jsme poprvé viděli pučet květy stromů, jinak tam nic moc zajímavého nebylo - asi vám musí připadat, že to zmiňuji u každé památky, ale ono to sice samostatně je zajímavé, ale takhle je to jedno druhému dost podobné a určitě by si to člověk více užil, kdyby výlet podnikl později, kdy by příroda nebyla už tak "šedá". Většina lidí si tak krátila čas do oběda hrou třeba s míčem, pro což místní neměli moc pochopení. Na oběd jsme měli Bibimbap - což je rýže v horké hliněné misce pokrytá nejrůznější zeleninou a polosyrovým vejcem, což se celé zamíchá s pálivou omáčkou, kterou jsme si naštěstí mohli dávkovat sami, takže moje verze pálila tak akorát (což bylo stejně celkem dost na to, jakou trošku jsem tam té červené pasty dal). Na to, že tam není žádné maso mi to jídlo vážně chutná, škoda že jsem byl ještě dost plný ze snídaně.

Na cestě domů bylo v autobuse nějak víc místa, nevím, jestli jsme někoho zapomněli, nebo jeli jiným autobusem, ale už sem seděl sám, takže jsem si mohl na sedačku lehnout a dospávat co jsem v noci nestihl. Nebo si užívat výhled z okna na krásnou jarní Korejskou přírodu, u které ani nevím jak, ale na první pohled člověk pozná, že není v Evropě. V Suwonu nás také přivítala modrá obloha a první zelené lístečky pučící ze stromů, takže opravdu doufám, že jaro je tu a nepřekvapí nás zase uprostřed týdne zával sněhu.