V den příjezdu jsou pro nové exchange studenty pořádány dvě akce - Barbecue Party a návštěva většího obchodu. Poté co jsme se vybalili, osprchovali a vyspali jsme se v sedm hodin sešli v hale a vyrazili do Barbecue restaurace. Bylo nás osm - Já, Fin Antti, Litevci Aurimas, Justinas a Monika, Mexičanka Karin, indonésanka Sisi, ještě jedna něco jako Asiatka a náš doprovod - domorodý student Pom.
Barbecue probíhá tak, že uprostřed stolu jsou horké uhlíky, rošt a vy si na to kladete a opékáte (vepřové, celkem tučné) maso dle potřeby. Obsluha nějak nemohla pochopit, že naše evropská půlka stolu má maso ráda propečenější, protože když už mělo tmavší okraje a kouř z našeho grilu se valil přes půl restaurace, vždy přiběhla servírka a maso otočila, nebo ho odstavila mimo největší žár :). Pak má před sebou každý misku rýže a vodu (kterou je prý neslušné si dolévat sám). Ostatní věci jsou společné a bere si každý co chce -mističky se zeleninou (česnek, salát, zelí, nějaké klíčky,...), kimči, pálivou omáčku a něco jako zeleninovou polévku s tofu, kterou si člověk trochu poleje rýži. Tohle mi fakt chutnalo - taková kombinace evropského (amerického) grilování s domorodými přísadami. Objednali jsme si k tomu pár lahví Sodžu - což je ta naředěná 20%, trochu sladší vodka. Celé to vyšlo na cca 130,- Kč a musím říct, že sem se fakt najed (pravda, toho masa sem sněd asi nejvíc :P ).
V devět jsme vyrazili do toho obchodu. Přidali se k nám ještě Korejci Dan a Steve (anglické přezdívky, páč jejich jméno bychom asi nevyslovili :) ) a vyrazili jsme na autobus. Správnou zastávku jsme našli až na podruhé a když uvážíte, že tam jezdí linka s číslem 5, ale třeba i 7000-3 a vše je v korejštině, tak mám pocit že sám nikam nepojedu. Obchod byl autobusem jen pár zastávek, jmenuje se Home Plus a je to něco jako hypermarket tesco otevřený do půlnoci - nahoře elektro, oblečení, kosmetika, restaurace, dole hlavně jídlo a základní levnější varianty toho co nahoře. Spíš sem se jen tak rozhlížel a koupil si hlavně vodu, skleničku a nějakou rýžovou, asi půl litrovou lihovinu, které právě chladím a možná se s ní ještě dnes opiju :). Věci jsou tam cenově dost podobné našim a najdete tam i pár výrobků nám známých značek. Zajímavý poznatek - na chodbách jsou stánky a butiky s drobnostmi, které zavírají dřív než obchod - teda zavírají - nikde žádné mříže, rolety, jen to tak přikryjí plachtou a zhasnou. Ochranku sem taky nikde neviděl - jen u vchodu chlap v obleku, který pokaždé uctivě pozdraví, ukloní se a nabízí leták s akcemi. Asi to pohlídají kamerami, nebo neznají zloděje.
Druhý den ráno jsem se rozhodl pro malou návštěvu města (nebo spíš přilehlých hlavních ulic, protože na ty autobusy si ještě netroufám). Ostatní studenty sem nenašel, tak sem vyrazil sám. Bylo celkem teplo a jen v jarní bundě sem se po chvíli potil (přitom ve stínech jsou ještě slušné hromádky špinavého sněhu. Prošel sem si kousek kampusu, je vážně rozlehlý, se spoustou parčíků a laviček - na jaře tu bude ještě krásněji. Před školou sem se pokochal větší křižovatkou a dopravní špičkou a vyrazil po hlavní ulici. Ta je tradičně plná krámků s barevnými nápisy a reklamami a snad z každého hraje celkem nahlas hudba. Nic moc zajímavého na ní k vidění nebylo, tak jsem odbočil do menší uličky, pořád ale na dohled známých budov. Ta byla taky plná obchůdků, už ale menších a dovedla mě k začátku nějakého sídliště s velkými stejnými paneláky. Radši jsem se vydal mezi menší rodinné domky, kde jsem narazil na zajímavý ovocný trh - dovnitř se ale podívám někdy příště. V těch menších uličkách to tak celkem divně smrdělo - něco jako ryby, ale nebylo to úplně přesně ono. Později jsem zjistil, že takhle to smrdí všude, kromě parků a velkých ulic. Na jeden z parků jsem narazil - takový lesík na kopečku, nahoře fotbalové hřiště, altánek a cvičící stroje, na kterých si protahovali klouby dvě starší paní. Vedle hrála skupinka chlápků nějakou hru o peníze - jeden hodil na koberec najednou asi pět klacíků a pak se deset minut handrkovali kdo kolik vyhrál. Když sem se jednoho chtěl zeptat jestli umí anglicky, pochopil že sem angličan a začal na mě mávat ať si to klidně vyfotím - nerozuměl jsem mu ani slovo, tak sem si je natočil a šel dál. Chtěl jsem si koupit nějakou svačinu na cestu, ale byli tam buď jen Paris baguette, Dunkin Donuts (to si můžu dát i tady), klasické restaurace (sedět se mi nechtělo) anebo stánky, kde ale bylo vše korejsky a bez nějakých obrázků, tak sem radši ani nezkoušel místní neznalost angličtiny a těšil se do menzy. Cestou sem se jen stavil pro dezert do Dunkin donuts - anglicky uměla jen jedna prodavačka a to ještě dost bídně, takže s Korejci a angličtinou to není zdaleka tak slavné jak jsem si původně myslel.
V menze si koupíte za asi 40,- Kč kupón a vyberete si jedno z šesti jídel. Zvolil jsem kotlík plný rýže a zeleniny, který vám dá přímo z plamene, takže cestou ke stolu ještě bublá a syčí. K tomu si naložíte do mističek Kimči, nějakou žlutou sladko kyselou ředkev (nebo spíš něco jako kedlubnu), polévku (ta byla celkem normální - voda s vajíčkem a pórkem a malý nápoj (prý jogurt, ale je to spíš takový řídký, hodně sladký džus). To hlavní jídlo se jmenuje Albap a to hnědé nahoře není karamel, jak jsem myslel, ale jikry. Je jich tam celkem dost a když jsem to celé promíchal a zalil tou pálivou omáčkou se sezamem, došlo mi, že to smrdí skoro jako v těch malých uličkách. Ale co, musím si na to zvyknout a měl sem hlad, tak sem se do toho s chutí pustil. V půlce jídla jsem zjistil, že nemusím zápasit s hůlkami, že se to může jíst i lžící - hůlky potom používáte jen na nabírání zeleniny z mističek kolem. Když už jsem to chtěl odnést, tak si ke mně přisedl Li z asociace pro zahraniční studenty a dal se se mnou do řeči - to bylo sice fajn, ale páč jsem nechtěl urazit, tak jsem to holt musel všechno dojíst. Na druhou stranu - ta křupavá rýže připečená ke dnu misky byla celkem fajn. Upřímně, dalo se to sníst a myslím že si na to zvyknu, ale příště vyzkouším něco jiného, abych si doma nemusel na spravení chuti dávat ještě ten donut :)
Barbecue probíhá tak, že uprostřed stolu jsou horké uhlíky, rošt a vy si na to kladete a opékáte (vepřové, celkem tučné) maso dle potřeby. Obsluha nějak nemohla pochopit, že naše evropská půlka stolu má maso ráda propečenější, protože když už mělo tmavší okraje a kouř z našeho grilu se valil přes půl restaurace, vždy přiběhla servírka a maso otočila, nebo ho odstavila mimo největší žár :). Pak má před sebou každý misku rýže a vodu (kterou je prý neslušné si dolévat sám). Ostatní věci jsou společné a bere si každý co chce -mističky se zeleninou (česnek, salát, zelí, nějaké klíčky,...), kimči, pálivou omáčku a něco jako zeleninovou polévku s tofu, kterou si člověk trochu poleje rýži. Tohle mi fakt chutnalo - taková kombinace evropského (amerického) grilování s domorodými přísadami. Objednali jsme si k tomu pár lahví Sodžu - což je ta naředěná 20%, trochu sladší vodka. Celé to vyšlo na cca 130,- Kč a musím říct, že sem se fakt najed (pravda, toho masa sem sněd asi nejvíc :P ).
V devět jsme vyrazili do toho obchodu. Přidali se k nám ještě Korejci Dan a Steve (anglické přezdívky, páč jejich jméno bychom asi nevyslovili :) ) a vyrazili jsme na autobus. Správnou zastávku jsme našli až na podruhé a když uvážíte, že tam jezdí linka s číslem 5, ale třeba i 7000-3 a vše je v korejštině, tak mám pocit že sám nikam nepojedu. Obchod byl autobusem jen pár zastávek, jmenuje se Home Plus a je to něco jako hypermarket tesco otevřený do půlnoci - nahoře elektro, oblečení, kosmetika, restaurace, dole hlavně jídlo a základní levnější varianty toho co nahoře. Spíš sem se jen tak rozhlížel a koupil si hlavně vodu, skleničku a nějakou rýžovou, asi půl litrovou lihovinu, které právě chladím a možná se s ní ještě dnes opiju :). Věci jsou tam cenově dost podobné našim a najdete tam i pár výrobků nám známých značek. Zajímavý poznatek - na chodbách jsou stánky a butiky s drobnostmi, které zavírají dřív než obchod - teda zavírají - nikde žádné mříže, rolety, jen to tak přikryjí plachtou a zhasnou. Ochranku sem taky nikde neviděl - jen u vchodu chlap v obleku, který pokaždé uctivě pozdraví, ukloní se a nabízí leták s akcemi. Asi to pohlídají kamerami, nebo neznají zloděje.
Druhý den ráno jsem se rozhodl pro malou návštěvu města (nebo spíš přilehlých hlavních ulic, protože na ty autobusy si ještě netroufám). Ostatní studenty sem nenašel, tak sem vyrazil sám. Bylo celkem teplo a jen v jarní bundě sem se po chvíli potil (přitom ve stínech jsou ještě slušné hromádky špinavého sněhu. Prošel sem si kousek kampusu, je vážně rozlehlý, se spoustou parčíků a laviček - na jaře tu bude ještě krásněji. Před školou sem se pokochal větší křižovatkou a dopravní špičkou a vyrazil po hlavní ulici. Ta je tradičně plná krámků s barevnými nápisy a reklamami a snad z každého hraje celkem nahlas hudba. Nic moc zajímavého na ní k vidění nebylo, tak jsem odbočil do menší uličky, pořád ale na dohled známých budov. Ta byla taky plná obchůdků, už ale menších a dovedla mě k začátku nějakého sídliště s velkými stejnými paneláky. Radši jsem se vydal mezi menší rodinné domky, kde jsem narazil na zajímavý ovocný trh - dovnitř se ale podívám někdy příště. V těch menších uličkách to tak celkem divně smrdělo - něco jako ryby, ale nebylo to úplně přesně ono. Později jsem zjistil, že takhle to smrdí všude, kromě parků a velkých ulic. Na jeden z parků jsem narazil - takový lesík na kopečku, nahoře fotbalové hřiště, altánek a cvičící stroje, na kterých si protahovali klouby dvě starší paní. Vedle hrála skupinka chlápků nějakou hru o peníze - jeden hodil na koberec najednou asi pět klacíků a pak se deset minut handrkovali kdo kolik vyhrál. Když sem se jednoho chtěl zeptat jestli umí anglicky, pochopil že sem angličan a začal na mě mávat ať si to klidně vyfotím - nerozuměl jsem mu ani slovo, tak sem si je natočil a šel dál. Chtěl jsem si koupit nějakou svačinu na cestu, ale byli tam buď jen Paris baguette, Dunkin Donuts (to si můžu dát i tady), klasické restaurace (sedět se mi nechtělo) anebo stánky, kde ale bylo vše korejsky a bez nějakých obrázků, tak sem radši ani nezkoušel místní neznalost angličtiny a těšil se do menzy. Cestou sem se jen stavil pro dezert do Dunkin donuts - anglicky uměla jen jedna prodavačka a to ještě dost bídně, takže s Korejci a angličtinou to není zdaleka tak slavné jak jsem si původně myslel.
V menze si koupíte za asi 40,- Kč kupón a vyberete si jedno z šesti jídel. Zvolil jsem kotlík plný rýže a zeleniny, který vám dá přímo z plamene, takže cestou ke stolu ještě bublá a syčí. K tomu si naložíte do mističek Kimči, nějakou žlutou sladko kyselou ředkev (nebo spíš něco jako kedlubnu), polévku (ta byla celkem normální - voda s vajíčkem a pórkem a malý nápoj (prý jogurt, ale je to spíš takový řídký, hodně sladký džus). To hlavní jídlo se jmenuje Albap a to hnědé nahoře není karamel, jak jsem myslel, ale jikry. Je jich tam celkem dost a když jsem to celé promíchal a zalil tou pálivou omáčkou se sezamem, došlo mi, že to smrdí skoro jako v těch malých uličkách. Ale co, musím si na to zvyknout a měl sem hlad, tak sem se do toho s chutí pustil. V půlce jídla jsem zjistil, že nemusím zápasit s hůlkami, že se to může jíst i lžící - hůlky potom používáte jen na nabírání zeleniny z mističek kolem. Když už jsem to chtěl odnést, tak si ke mně přisedl Li z asociace pro zahraniční studenty a dal se se mnou do řeči - to bylo sice fajn, ale páč jsem nechtěl urazit, tak jsem to holt musel všechno dojíst. Na druhou stranu - ta křupavá rýže připečená ke dnu misky byla celkem fajn. Upřímně, dalo se to sníst a myslím že si na to zvyknu, ale příště vyzkouším něco jiného, abych si doma nemusel na spravení chuti dávat ještě ten donut :)
