Cesta tam..

Za prvé, se mi fakt nechtělo věřit, že ten obří kufr nepojme zdaleka všechno co bych chtěl/potřeboval. Zadruhé, limit 20 kg je sakra málo. Takže první zabalení, váha 24 kg a problém co vyhodit. Šly jedny kalhoty, lahev slivovice a nějaká kosmetika, kterou si můžu koupit tady. Ok, váha cca odpovídá, ale hups, na letišti se tý slečně 22,6 moc nelíbí, takže to přede všema otevřít, vyndat boty, prodlužovák a druhou flašku - tentokrát pana Bechera. Takže sem bez českých symbolů a žaludeční medicíny :-(

Už jsem dlouho nikam neletěl, takže mě ty bezpečnostní opatření celkem překvapily - hlavně sundání opasku a vyndání noťase z brašny, kde byl tak krásně obložen kabelama, adaptérama a náhradníma ponožkama a trenkama. Grrr :-/ No nic, prošel sem tak hurá na palubu. Letadlo do Paříže bylo plný tak ze tří čtvrtin, místa všude celkem dost a ta hoďka a půl celkem utekla. Jediná nepříjemnost - když pak klesal na přistání skrz pár černých mraků, tak se to párkrát celý nějak zavlnilo a zaklepalo. Nevím jestli to je normální, nebo byla nějaká krizovka, ale pilot to zvlád, to je hlavní. Přistály jsme někde bokem, takže nejdřív jedním autobusem do terminálu, pak pěšky přes halu k dalšímu autobusu a tím k novému terminálu 2E - CDG je obří, ale naštěstí všechno fakt přehledně značený. Tak další kontrola - pásek mi tentokrát nechali, ale kromě pc sem musel vyndat i všechny ty kabely a nabíječky a pak to zas složitě skládat. Ach jo, díky ti Usámo..



Sice sem měl mít na přestup skoro dvě hodiny ale dorazil sem tam akorát pár minut před nástupem do letadla. Do krásné bílé obří 777, devět sedadel v řadě, ale na šířku místo stačilo bohatě. Na nohy to už nebylo úplně ono, ale dalo se. Kolem mě sedělo různě asi deset Taiwanek s nákupníma taškama Prada, Gucci, Dior atd.. prý je to ve Francii o dost levnější. S tou co seděla vedle mě - s Bonnie jsme cestou docela dobře pokecali, dala mi tipy na zajímavý místa v asii, ale stejně sem už ty názvy zapomněl. Každopádně zajímavý kontakt, který se do budoucna může hodit. Let celkem utek - ten systém zábavy byl super - člověk může sledovat kudy právě letí, poslouchat CD všech žánrů, rádio, sledovat asi sto filmů všech žánrů, dokumenty, seriály, hrát hry.. Jen spát se mi nějak nedařilo - z prvního výtuhu u filmu mě asi po půl hodině vzbudila večeře a pak už sem usnul jen na chvilku. Přistání bylo taky v pohodě, jen ještě hodinu rolování po tom obřím letišti, než se letadlo dostane kam má, vyplnit pár imigračních kartiček a hurá na korejskou půdu. Ta je mimochodem stejná jak ta naše, jen teda vzduch, když sem vylez z haly byl asi jako v Praze na silvestra po odpalování rachejtlí - divný smog, mlha.. Bylo i celkem mrazivo, někde se ještě držely hromádky sněhu, zamrzlá voda. Studenti z univerzity nás posadili do autobusu (mě, mexičanku, litevce a ještě jednu holku bůhví odkud..), kterým sme ještě hodinu a půl frčeli do Suwonu. Už celkem peklo sluníčko, ale cesta moc zajímavá nebyla - ten okraj Soulu, plnej vysokých stejných paneláků a nějakých skládek a stavenišť není nic moc. Aspoň moh člověk sledovat takový značky a typy aut, který v evropě nepotká (na druhou stranu, evropských aut sem viděl max tak pět..) Suwon je celkem velký město - celkem široký ulice, po barácích všude barevný reklamy, hodně aut, samý asiat..

Kolej je nakonec trochu horší než sem myslel - fakt něco jako Strahov, dvě postele, skříně, stoly s poličkama, židle, větrák, topení a u stropu sušák na prádlo. Na chodbě prádelna, koupelna, kuchyňka - žádný zázrak to není, ale stačit to musí. Nějak se tu vyčasilo, takže je fakt teplo - ještě že sem si vybral tu postel u dveří, když máme okna na jih. Takže sem se trochu vybalil, šel si do přízemí koupit do krámku, kde mají vše co student potřebuje pití, kabel na internet a šel se trochu vyspat (do erární deky a nafukovacího polštářa - ještě že sem si aspoň ten malý vzal. Můj čínský spolubydlící ještě nedorazil, takže si zatím užívám soukromí..